V posledních letech dochází k výraznému posunu v chápání problematiky ESG (Environmental, Social, Governance). Společnosti a instituce jsou tlačeny k přijímání strategií a kroků k postupnému snižování emisí skleníkových plynů a snižování dopadu svých činností na životní prostředí a vedle toho také k prosazování cílů sociální udržitelnosti a dobré správy (governance).
Ale je tento posun ve vnímání způsoben převážně utužující se regulací na globální, evropské a národní úrovni, nebo jde o celkovou změnu vnímání firem, investorů a finančních trhů způsobenou poptávkou investorů a koncových uživatelů a spotřebitelů?
Pravda bude někde na půli cesty. Firmy začínají uvědomovat, že prosazování ekologicky udržitelných řešení může být ekonomicky přínosné a ESG se tak stává součástí business modelu. Snadnější přístup k financování v tom hraje také významnou roli.
Regulatorika ESG ovšem pro firmy znamená nutnost zavádět tyto procesy podle harmonizovaných pravidel a usnadní tak transparentnost pro investory i spotřebitele.
Co vše se tedy na sektor nemovitostí žene a jaké regulace jsou pro závazné? Níže shrneme základní milníky globálního boje proti změnám klimatu, na které se pak odkazuje evropská legislativa, která je transponována do národních právních norem.
Právní rámec pro udržitelné financování
EU Klimatický zákon přepisuje cíle Zelené Dohody do legislativní formy
Zákon stanovuje průběžný cíl snížit čisté emise skleníkových plynů nejméně o 55 % do roku 2030 ve srovnání s úrovněmi v roce 1990 s právně závazným cílem dosáhnout uhlíkové neutrality do roku 2055. EU a členské státy jsou právně zavázány uskutečňovat kroky k plnění tohoto cíle.
Nařízení o zveřejňování informací souvisejících s udržitelností v odvětví finančních služeb
(Regulation on sustainability-related disclosures in the financial services sector (SFDR) 2019/2088
Je v platnosti od roku 2019, ale uplatňuje se od 10. března 2021. Stanovuje povinnost pro finanční instituce, producenty finančních produktů a finanční poradce zveřejňovat informace ohledně jejichpřístupu k integraci rizik udržitelnosti a možných negativních dopadech na udržitelnost. Rizikem udržitelnosti se rozumí událost nebo situace v environmentální, sociální oblasti nebo oblasti správy řízení, která by, pokud nastane, mohla mít negativní dopad na hodnotu investice. Od roku 2022 pak platí povinnost zveřejňovat tyto informace na úrovni produktů.
Návrh směrnice o podávání zpráv o udržitelnosti podniků
Corporate Sustainability Reporting Directive Proposal
Návrh byl přijat 21. dubna 2021. Tato směrnice nahrazuje Směrnici o nefinančním reportování z roku 2014. Rozšiřuje oblast působnosti na všechny velké společnosti a všechny společnosti kotované na regulovaných trzích, kromě mikropodniků. Společnosti budou muset reportovat podle nových evropských standardů (EU sustainability reporting standards). Informace o udržitelnosti budou podléhat ověření.
Legislativní balíček Fit for 55
Evropská komise přijala v červenci 2021 sérii legislativních návrhů, které mají za cíl pomoci dosáhnout cíle 55% snížení emisí do roku 2030 – návrhy zahrnují revizi systému obchodování s emisemi. Mimo jiné by se obchodování s emisemi mělo rozšířit na emise budov a silniční dopravy. Legislativní návrhy zahrnují také revizi směrnice o energetické efektivitě, směrnice o obnovitelné energii, nový Social Climate Fund a revizi nařízení o sdílení snah. Mezi další opatření, která se dotknou realitního sektoru, je také reforma Nařízení o využití půdy, změny využití pozemků a lesnictví (Regulation on Land Use, Land Use Change and Forestry.
Revidovaná směrnice o obnovitelné energii
Zvyšuje celkový závazný cíl, 40 % energetického mixu EU by mělo pocházet z obnovitelných zdrojů, v budovách by pak mělo být minimálně 49 % energie do roku 2030 z obnovitelných zdrojů. Dále stanovila zvýšení využívání obnovitelné energie ve vytápění a chlazení o 1,1 procentního bodu. Pro obecní vytápění a chlazení stanovuje indikativní roční nárůst ve využívání obnovitelných zdrojů energie a odpadního tepla a chladu o 2,1 procentního bodu.
Směrnice pro energetickou náročnost budov
Je aktuálně revidována a bude stanovovat povinnost auditu a energetického managementu pro větší společnosti. Cílem směrnice je do roku 2030 snížit emise v budovách až o 60 % a podpořit komplexní renovace budov při sjednocování základních pravidel v EU. Předpokládá, že konečná spotřeba poklesne o 14 % a energetická spotřeba o 18 %. Návrh obsahuje také úpravu pravidel týkajících se energetických štítků budov a minimální standard.
Hodnocení A by mělo odpovídat budovám s nulovými emisemi, zatímco hodnocení G odpovídá 15 % budov s nejhoršími výsledky v každé zemi. Minimální normy EU pro energetickou náročnost jsou systémem, který vyžaduje renovaci budov s nejhorší výkonností; certifikáty energetické náročnosti (EPC) třídy G nebo F. Veřejné a nebytové budovy budou muset být renovovány a zlepšeny alespoň na úroveň energetické náročnosti F nejpozději do roku 2027 a alespoň na úroveň E nejpozději do roku 2030. Obytné budovy by měly být renovovány z G alespoň na F do roku 2030 a alespoň na E do roku 2033.
Směrnice o energetické náročnosti budov vyžaduje, aby ve všech nových budovách, je-li to technicky proveditelné, bylo od roku 2030 pokryto 100 % spotřeby energie z obnovitelných zdrojů energie, přičemž u veřejných budov bude od roku 2027 dříve přijata.
Členské státy by měly ročně renovovat 3 % celkové podlahové plochy budov veřejného sektoru. Členské státy by dle nově stanoveného cíle měly snížit spotřebu ve veřejném sektoru o 1,7 % ročně. Veřejná správa by měla využívat smlouvy o energetické náročnosti pro rekonstrukce nebytových budov. Upřednostňovány by měly být opatření pro zvýšení energetické účinnosti pro zranitelné spotřebitele a nízkopříjmové domácnosti.
Plánován je Evropský Systém pro obchodování s emisemi i pro sektor budov a dopravu (EU Emissions Trading System for the buildings and transport sectors - ETS 2) od roku 2026. Emisní obchodování bude financovat Social Climate Fund, který bude poskytovat podporu nízkopříjmovým domácnostem a podporovat je k renovaci systémů vytápění.
Všechny tyto legislativní počiny předcházely invazi Ruska na Ukrajinu. Vyhodnotit, jak současná energetická krize ovlivní klimatickou politiku a financování udržitelnosti je zatím velmi obtížné. V krátkodobém horizontu může dojít k reverzi snah o odstoupení od některých vysoce-emisních energetických zdrojů ve snaze vyřešit akutní problémy a odstranit energetickou závislost na Rusku. Ve střednědobém až dlouhodobém horizontu však budou posíleny snahy o zvýšení energetické efektivity a financování obnovitelných zdrojů energie.
